Ve venkovských obcích existuje paralelní trh s bydlením horšího standardu zaměřený na chudé, a zejména chudé romské domácnosti, stěhování domácností v rámci tohoto zvláštního segmentu trhu je ve venkovských obcích vnímáno jako velké riziko pro narušení sousedských vztahů a státní politika zaměřená na tuto oblast bydlení chybí – to jsou hlavní zjištění studie Sociální vyloučení a bydlení na venkově. Studie vznikla s podporou Rosa-Luxemburg-Stiftung a ve spolupráci s Praguewatch z.s. a s Platformou pro sociální bydlení jako součást projektu „Finanční dostupné bydlení“.

Cílem analýzy je lépe porozumět procesům prostorové koncentrace chudých a specificky chudých romských domácností na venkově.

Jedno z hlavních zjištění posledního mapování tzv. sociálně vyloučených lokalit v České republice z roku 2015 poukazovalo na narůst počtu těchto lokalit byl evidovaný v menších venkovských obcích.

V absolutních číslech stále platí, že nejvíce osob v sociálně vyloučených lokalitách žije ve městech, kde se také nacházejí největší lokality. Nicméně disproporčně silný narůst lokalit na venkově představuje problematický trend, který může dále prohlubovat vyloučení Romů a dalších marginalizovaných skupin. Toto platí zejména v případech, kdy nové segregované lokality vznikají ve znevýhodněných periferních oblastech, kde sociální a ekonomická situace celého mikroregionu přináší další bariéry pro účast ve společnosti a na pracovním trhu. Malé obce také disponují výrazně nižšími kapacitami pro řešení situace sociálního vyloučení.

Jaké jsou příčiny tohoto vývoje?

Výsledky výzkumu poukazují na to, že vznik venkovských lokalit není nový fenoménem, ale dochází k němu silněji od přelomu tisíciletí, často navíc v obcích, kde tradičně bydlí Romové. Pro řadu těchto lokalit je typický velmi špatný nebo katastrofální stav bydlení, a vyšší míra fluktuace – i přesto, že značná část jejich obyvatel je podle respondentů stabilní.

Data poukazují na to, že i stěhování menší skupiny může vést ne-li k destabilizaci lokality, tak přinejmenším jejímu označení jako problémového místa. Zároveň výpovědi naznačují, že v malých obcích vznikají místa, kde nežije téměř žádná stabilní populace. V místech s vysokou mírou fluktuace bývají nejhorší sousedské vztahy.

Výsledky šetření ukázaly, že důvodem pro stěhovaní je často situace bytové nouze, ve které zranitelné domácnosti nevidí jiné východisko. Klíčovým faktorem je přitom vysoká míra zadlužení, nízká kvalita bydlení, ale i vysoké kauce.

Při analýze celého problému je potřeba zdůraznit jeho systémové příčiny. Současný systém sociálních dávek by měl nabídnout i nízkopříjmovým domácnostem přístup ke standardnímu nájemnímu bydlení. Výzkum nicméně ukazuje, že chudé, a zejména chudé romské domácnosti, znevýhodněné z důvodu etnického původu, fungují na paralelním, sub-standardním trhu cíleném na tuto skupinu obyvatel. Paralelní trh s bydlením nicméně nepřispívá ke stabilizaci domácností – naopak, nízká kvalita bydlení a vysoká míra zadlužení vedou k dalším (opakovaným) stěhováním. Venkovské lokality jsou atraktivní pro některé podnikatelské subjekty které se zaměřují na tuto skupinu, kterým může akvizice venkovských objektů přinést zisk.

V České republice chybí celostátní politika, která by nabízela osobám v bytové nouzi alternativu k nabídkám sekundárního trhu. Ve venkovských obcí chybí i nástroje pro krizové bydlení. Nejde přitom jen o stabilizaci situace na trhu s bydlením, ale nástroje, které by přispěly k celkové stabilizaci jednotlivých domácností (řešení situace zadlužení aj,).

Stěhování chudých a vznik nových venkovských lokalit představuje vážnou výzvu jak pro dotčené obce, tak pro státní politiky romské či sociální integrace. Při absenci systémové intervence hrozí, že v rámci venkovských regionů bude docházet k dalšímu prohlubování situace sociálního vyloučení, zhoršování vzájemných vztahů a nárůstu počtu vyloučených lokalit.

Studii zpracovali Lucie Trlifajová a Jakob Hurrle.

Celá studie ke stažení (pdf)