Cílem předkládané studie je systematicky analyzovat, do jaké míry se vyplatí přijetí zaměstnání osobám, které z řady důvodů dosahují jen na pozice s nízkým platovým ohodnocením. Analýza je tedy zaměřena na specifickou situaci těch, kteří se pohybují na pomezí mezi dávkovým systémem jako primární oficiálním zdrojem příjmů a přijetím často špatně ohodnoceného zaměstnání. Finanční výhodnost zaměstnání a celkové příjmy, které domácnosti zůstanou na pokrytí běžných výdajů, jsou přitom u této skupiny výrazně ovlivněny nejen výší platu, ale v zásadní míře i nastavením systému nepojistných sociálních dávek (na ty dosahují i chudí zaměstnaní), daňových slev a bonusů. Jde jednak o způsob, jakým jsou příjmy ze mzdy sníženy zdaněním (eventuálně navýšeny prostřednictvím daňových slev), jak jsou započítávány pro přiznání nároku na dávky, a dále i o samotný výpočet výše dávek a jejich limitů.
Ztráta motivace k zaměstnání, zvlášť ve spojení s dlouhodobou závislostí na systému dávek, chudobou, romskou etnicitou nebo prostorovým vyloučením, je ve veřejné debatě vnímána velmi emocionálně. Současné výzkumy zaměřené na postavení obyvatel s nízkou kvalifikací nebo těch, kteří žijí v chudších, ekonomicky deprivovaných regionech, naznačují, že se v některých případech tito lidé dostávají do situace, kdy státní podpora víceméně odpovídá příjmům ze zaměstnání, nebo kdy přijetí práce (například krátkodobé brigády) představuje z dlouhodobější perspektivy finanční riziko. Problém se navíc zdá být znásoben relativně vysokou mírou zadlužení, která se často dotýká právě nejchudších obyvatel. Všechny tyto faktory mohou silně a negativně ovlivňovat motivaci nezaměstnaných k přijetí práce. Nicméně jak silné jsou demotivační aspekty systému státní podpory ve skutečnosti? V jakých situacích se stávají relevantními a koho se dotýkají? Množství mýtů, které okolo vyplácení dávek vzniká, výrazně omezuje možnost rozlišit mezi reálnými problémy, předsudky a fámami.
Studii zpracovali Lucie Trlifajová, Jakob Hurrle a Blanka Kissová v rámci výzkumné spolupráce Multikulturního centra Praha a Centra pro společenské otázky – SPOT pro Agenturu pro sociální začleňování.