Na hraně mezi systémem dávek sociální pomoci a prekérními zaměstnáními: Výsledky kvalitativního výzkumu o „motivaci pracovat“

Schéma rozpadu trvalých pracovních úvazků na krátkodobá zaměstnání
Schéma rozpadu trvalých pracovních úvazků na krátkodobá zaměstnání

Studie navazuje na analýzu Kdy se práce vyplatí?, která se na otázku utváření motivace k zaměstnání dívala prostřednictvím finančních modelů zachycujících změny v příjmech domácnosti v momentě, kdy některý z nezaměstnaných členů domácnosti příjme nepříliš dobře hodnocené zaměstnání. Čerstvě zveřejněná studie vychází primárně z rozhovorů s osobami, které se pohybují na hraně systému sociální pomoci nebo dosahují jen na nízko-hodnocená a nestálá zaměstnání. Zprostředkování subjektivního pohledu těchto osob je nezbytné pro doplnění a interpretaci předcházejícího modelování ekonomických situací domácností. Výsledkem je pak podstatně různorodější realita, než stereotypně tradované dilema “práce nebo dávky”.

Výzkum se zaměřoval primárně na osoby s nižší kvalifikací a byl realizován ve dvou lokalitách s relativně vysokou mírou nezaměstnanosti v porovnání s celorepublikovým průměrem a s velmi nízkým počtem dostupných pracovních míst. Zkušenosti osob, se kterými jsme mluvili, nejsou ojedinělé, ale odráží v regionu nikterak výjimečnou situaci osob s nízkou kvalifikací a omezenými finančními zdroji; tyto osoby se v posledních letech dostaly do značně marginalizovaného postavení na pracovním trhu.

U lidí, kteří jsou příjemci dávek, proti sobě často nestojí volba mezi přijetím zaměstnání a setrváním v systému dávek. Dostupné práce jsou často dočasné a nejisté; příjmy, které nabízejí, navíc nemusí umožnit vystoupení z koloběhu nízkých příjmů a opakující se ekonomické závislosti na podpoře ve formě dávek. Stálá práce totiž buď není, nebo se kvůli velmi nízké mzdě a vedlejším nákladům nevyplatí.

Odpovědi dotazovaných dokládají, že nelze říci, že by sociální dávky fungovaly jako faktor, který snižuje jejich motivaci k přijetí zaměstnání. Téměř všichni dotázaní by uvítali jistotu dostatečně placeného zaměstnání namísto závislosti na podpoře státu, často doplněnou nejistými dočasnými zaměstnáními. Pobírání sociálních dávek je naopak u řady lidí spojeno se silnou frustrací a pocity méněcennosti, a to zejména tehdy, když i s prací na plný úvazek zůstávají pod hranicí chudoby.

Studii zpracovali Lucie Trlifajová, Petr Musil, Linda Kovářová a Jakob Hurrle v rámci výzkumné spolupráce Multikulturního centra Praha a Centra pro společenské otázky – SPOT pro Agenturu pro sociální začleňování.

O studii v médiích: